THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Predposledný augustový týždeň bol v Košiciach vysoko kultúrny, priniesol tri koncerty, ktoré sa dali vidieť všetky. Utorkovú last minute akciu s DISCONSOLATE a mexickými INTO SICKNESS som musel vynechať, mrzelo ma to vtedy aj teraz, videozáznamy jasne hovoria o tom, že bolo až nečakane dobre. Sobotňajší AGNOSTIC FRONT už bol na pozdvihnutie nálady potrebný a deň potom ešte túto nádielku zavŕšila porcia talianskej deathmetalovej brutality, dvakrát Sicília, raz Rím.
Veľmi dobre som urobil, že som sa vykašlal na avizovaný začiatok o šiestej večer, pohnúť sa z domu po siedmej bol fakt rozumný nápad, v 777 prebiehala zvukovka a osadenstvo tvorili väčšinou kapely, organizátori z Grindex Promotion a pár ľudí, ktorým u nás tieto žánre ešte niečo hovoria. Dokopy 24 platiacich, to je na KE a nedeľu asi maximum možného.
O ôsmej večer sa do krvavej práce pustili piati rúbači z Palerma alias DYING BREED. Kapela v lete oslávila dva roky existencie a už je aj na šnúre, asi to s tou krízou v Taliansku bude nakoniec menej drsné ako tu v tejto vytunelovanej ríši marazmu. Hudobne išlo o klasickejšie ladený brutal death, trochu starého CANNIBAL CORPSE, trochu DYING FETUS, nejaké tie thrashmetalové postupy, brutálny hlboký vokál a pôsobivo klepúci šialenec za bicími. Napriek krátkej kariére išlo o ostrieľanejšie modely, chlapi mali počuteľne už čo – to odohraté a určite s prehľadom dali dole napr. tých Talianov, čo si tu kedysi u nejakých Vyžírka Booking zacvakali hranie pred BRUJERIA.
Nasledujúci DR.GORE z Ríma boli pre mnohých aj vrcholom večera. Sám som bol dosť zvedavý, klipovka z nového albumu „Viscera“ ma vcelku zostrelila, celý album už menej, hudobne dobrá vec, len na prvé vypočutia možno príliš tradičná či old school. Naživo to ale bola jazda, priamočiary brutálny death metal vo štvorici – vokál/basa, dve gitary, z ktorých jedna občas vokálne vypomohla, a bicman. Priznávam, že nebyť tejto akcie, ani sa o týchto už od roku 2002 fungujúcich mäsiaroch nedozviem, a pritom je to v rámci tohto krvákového štýlu solídna kvalita. Vokalista popri hlbokom growlingu vyludzoval aj miestami trochu „barnesovské“ pig squealy, tuto sa to hodilo, takže fajn. Sympatickým momentom bolo, keď gitarista na diaľku venoval skladbu svojmu čerstvému a prvorodenému synovi. „Doktori“ sa snažili aj vyzvať ľudí k nejakému väčšiemu pohybu, „poďte bližšie, my predsa nehryzieme“, ale márne. Dobré vystúpenie, prinajmenšom ten nový album si vypočujte.
Záver dobrej akcie pre veľmi úzku cieľovú skupinu obstarali ďalší synovia temného Palerma CADAVER MUTILATOR. Tri vlasaté kusy – basák vyzeral skôr ako indián alebo Ross Dolan, spevákovi to pre zmenu už odchádza, dvaja „slušáci“ s gitarami, hudba v štýle brutálneho death metalu z východného pobrežia USA a do toho občasné intrá v sicílskom štýle – miestna hudba, vysoko temperamentné hádky, ktosi príde o kejhák, skrátka takáto idylka. Takisto išli ako píly, majú síce zatiaľ iba jeden veľký album, nováčikmi však rozhodne nie sú. Frontman po „víar Kadaver Mutiľator from Iitaľi“ hrnul kvalitný kanál, vlastne celé ako z albumu, len s neučesanejším (ale počas celej akcie kvalitným) zvukom. Odohrali niečo vyše pol hodinky, k tomu jeden prídavok a mohlo sa ísť domov, vydarený nedeľný večer nezvádzal k dlhšiemu vysedávaniu.
Foto: Alexandra Power
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.